Skip to content Skip to footer

Vlakem z Gyoru do Budapešti kolem Balatonu

Z Gyoru do Budapešti kolem Balatonu

Má první cesta k Balatonu byla pokračováním jízdy panoramatickým vlakem z Grazu do Vídně. Cestu k největšímu jezeru ve střední Evropě jsem plánoval už dlouho, ale až nyní se mi naskytla skvělá příležitost. Z Vídně už to není tak daleko, takže hurá k maďarskému moři. Rozhodl jsem se, že nepojedu railjetem, ale využiju spoje EuroCity. Zaprvé jsem se bál, že railjet bude plný a za druhé jedu jenom do Gyoru. Další variantou bylo jet až do Budapešti a objet jezero z druhé strany. Časově to vychází dost podobně, ale nakonec jsem si vybral variantu s přestupem v Gyoru a pokračováním dále do Kesthely.

I ve Vídni se může stát, že má vlak už na odjezdu z výchozí stanice zpoždění. Jestli to bylo z důvodu obratu z Budapešti, nebo z jiného důvodu, jsem ani nezkoumal. Zpoždění se postupně z 10 minut zvyšovalo až na půl hodiny, ale i tak bych měl mít v Gyoru dost času na přestup.

Gyor - lázeňské město s nádražím, kde se zastavil čas

Po hodině jízdy a s půl hodinou zpoždění vystupuji na šedivém nádraží v Gyoru. Přesouvám se do nádražní haly a mám stejný pocit asi jako před 12 lety, kdy jsem poprvé přijel na nádraží Budapest Keleti. Naplněno nostalgickou atmosférou a postarším vybavením, bylo toto nádraží v nádherném kontrastu k moderní Vídni. Z mého bloumání stanicí mě vyrušil zvuk “pragotronu”, charakteristická cvakající melodie právě měnících se informací na odjezdových a příjezdových tabulích. Hodila by se zde pořádná nádražka, ale jediným zařízením je malý obchůdek a trafika.

Směr Keszthely: Cesta k Pobřeží Balatonu

Je po jedenácté hodině a vyrážím k jezeru. Oběd jsem v Gyoru nestihl (nebylo kde a času na výlet do města málo) a mě čeká přes dvě a půl hodiny dlouhá cesta. Začínám trochu litovat, že jsem nejel přes Budapešť railjetem, který má jídelák.
Během cesty zpracovávám video z Grazu a z práce mě vyruší pouze když zastavujeme v jedné ze 14 zastávek, které cestou k jezeru absolvujeme.

Oběd u Balatonu: Chvíle Odpočinku

Nádraží Keszthely kousek od břehu Balatonu je o poznání přívětivější než v Gyoru.  Vedle zrekonstruované budovy je stánek s občerstvením a autobusové nádraží. Cesta k jezeru vede podél nádraží přes přechod přes koleje a dál “promenádou” obklopenou obchůdky a restauracemi. Je první půlka června, takže se tu nachází pár lidí a restaurace jsou poloprázdné. U jezera na mě vykoukne molo a já si vybírám z restaurací, kde si dám malý oběd a trochu si odpočinu. Další vlak mám naplánovaný za více než hodinu, takže žádný spěch.

Jaký vagon si vybrat? Porovnání tříd v IC vlaku

Po obědě vyrážím zpět na nádraží, odkud budu pokračovat do Fonyódu. IC spoj vyjíždí z přímo z Keszthely a vlak už byl na nádraží, když jsem přijel z Gyoru. První za lokomotivou je vůz první třídy a poté vozy druhé třídy. Rozdíl mezi první a druhou třídou je zde opravdu veliký. Vozy druhé třídy nemají klimatizaci ani třeba zásuvky, ale zase mají stahovací okna. Vůz první třídy je zmodernizovaný, s dvěma kupé pro 6 osoba a velkoprostorovou části. Na konci je malý bistro oddíl. Ve voze první třídy funguje Wifi, zásuvky i klimatizace. Jedu jen chvíli a tak se usazuju v první třídě. Jízdenka do 2. třídy stojí 650 HUF (cca 41 Kč) a do 1. třídy 1465 HUF (tedy asi 93 Kč).

Pobřežní lahůdky Fonyodu: Plzeňské pivo a maďarský langoš

Po 30 minutové cestě podél pobřeží Balatonu vystupuji na malém nádraž Fonyód a podchodem se vydávám k přístavu a dlouhému molu. Na pobřeží se nacházejí restaurace a bary a já se k jedné rovnou vydám. Mezi cedulemi s pivem Soproni vidím známé logo plzeňského piva a je rozhodnuto. Chuťově sice žádná sláva, ale společně s langošem je to skvělá svačinka (žalůdek mi poděkuje později).

Siófok před sezónou: Magie místa bez davů turistů

Začíná se zvedat vítr a zatahovat obloha. Meteoradar ukazuje blížící se pořádnou bouřku. Hledám nejbližší odjezd vlaku do Siófoku. Na výběr je mezi osobním vlakem a zpožděným IC. Čas příjezdu by měl být podobný. Beru opět IC a tentokráte ve druhé třídě. Vlak je úplně plný a pršet začalo ihned po odjezdu. Taky aby ne, je neděle a vlak končí až v Budapešti. V dalších stanicích přistupují další a další lidé. My projíždíme pásy deště a sluníčka až do Siófoku, kde pro dnešek končím. Zde už dopršelo a já jdu směrem k vodě, ke mám v plánu se ubytovat. Tyhle místa před hlavní sezónou mají své zvláštní kouzlo a mám je takto raději než přeplněné turisty. Zde už se vše připravuje, ale stále chybí davy lidí, které by proudili okolo stánků s jídlem a pitím. Ale turistické kolo u vody se točí a v něm i pár zákazníků.

Ranní cesta z Siófoku do Budapešti: Poslední minuty u Balatonu

Poslední den na cestě okolo Balatonu. Procházím okolí nádraží Siofoku, kde je nádherný park i samotná nádražní budova. Součástí nádraží je mílá nádražka (Lokomotiv Bistro), kterou jsem bohužel nestihl vyzkoušet. Snad tedy příště. Přijíždím IC do Budapešti, kde moje putování Maďarskem končí. Jako v minulých případech vozy druhé třídy bez klimatizace, WiFi a zásuvek a jeden vůz první třídy. V pondělí ráno už není vlak tak plný a doba jízdy do Budapešti je necelá hodina a půl.

V Budapešti vlak končí na nádraží Budapest – Déli, které rozhodně nepatří mezi ty nekjrásnější ve městě. Metrem, které se nachází přímo na nádraží se přesouvám na nádraží Keleti a poté na Nyugati , odkud jede přímý vlak do ČR.

Vlakem k Balatonu z ČR?

Ano, i to je možnost, která některým může dávat smysl. Z ČR (Prahy, Brna, Ostravy) jezdí přímé spoje do Budapešti – a to jak denní, tak i noční. Pokud si vyberete například noční spoj z Prahy, jste v Budapešti okolo 9 hodiny ráno a za necelé další dvě hodiny už můžete přijíždět na pobřeží Balatonu.


Warning: Undefined array key "scripts_required" in /home/platne/serwer223934/public_html/jedemevlakem.cz/wp-content/themes/tripster/skins/default/plugins/trx_addons/trx_addons-setup.php on line 249
Vlakem do Budapešti v roce 2023 Počet přímých vlakových spojení činí Budapešť skvěle dostupným cílem jak z Prahy, tak i Ostravy či Brna. Doba jízdy se může zdát delší, než by…

Zanechat komentář